Do školství jako takového jsem původně nesměřovala, pracovat s dětmi a dospívajícími mi však za roky v turistickém oddíle a zážitkové pedagogice rozhodně cizí nebylo. Na práci s dětmi mě baví a naplňuje jejich opravdovost, fantazie, kreativita.. je toho spoustu. Tato práce mi dává obrovskou smysluplnost a to já osobně prostě potřebuji.

Do Pramenů mě přivedla trocha náhody, životní situace a povědomí, které jsem o této škole tehdy začínala mít. Nejprve jsem si ji představovala jako školu pro děti, ale nakonec, ještě před jejich nástupem, jsem se stala její součástí i já sama. Tehdy, stejně jako i teď, se mi líbilo, že lidé jsou tam pro děti oporou a průvodci.

Ve škole je pro mě důležité vytvářet bezpečné prostředí a vztahy s dětmi, protože věřím, že pak rostou víc než jen vědomosti, pak mohou sebevědomě růst samy děti.