Šlo to nějak tak samo, vyrůstala jsem v učitelské rodině a už jako malá jsem poznala, že je to cesta i pro mě. Snila jsem o škole, kde bude všem dobře, spřádala velké pedagogické vize a těšila se, až budu velká a budu to všechno moci zkusit doopravdy. A pak se to konečně stalo - vyrostla jsem a zjistila, že doopravdy je to sice mnohem těžší než v představách, ale také krásnější právě tou opravdovostí. Naplňuje mě neustálé dobrodružné objevování, jedinečná setkávání, chvíle vzájemnosti, zajímavé lidské příběhy, ale taky hledání střípků do mozaiky o sobě samé i o životě vůbec.

Moc jsem si přála být součástí týmu, který bude mít chuť společně tvořit, učit se a podporovat navzájem, měnit věci k lepšímu a přistupovat k dětem, sobě i rodičům s respektem. Taky jsem cítila, že patřím spíš na malou školu, kde se budu moct každý den se všemi potkat a pozdravit. Jsem moc vděčná, že se to povedlo a že tohle všechno v Pramenech nacházím.

Láskyplný a tvořivý přístup k životu.